Pondělí 14.11.

Martin nám přinesl první sníh.
A tak jsme sledovali Vodu v další podobě ledu a vloček.
Každá je jiná, tak jako my.
Jaká krása.

Jura si připravil názorný výklad o tom, proč je potřeba smrkat.
Nakraslil cestičky uchem a nosem.
Tím jsme se dostali ke zvuku a jeho působení na naši vodu v těle.
A zase Voda.

A aby se den završil vyrobili okap, rýnu, na odvod vody ze střechy maringotky.


Každý den má své.
Díky Pavla

Svatomartinská slavnost 11.11.2016

Moje malé světélko, chci, aby svítilo...

Už šeří se a fouká a vítr si píseň brouká...

Martin, svatý Martin, jeho kůň ho nese směle v dál...

Temno je kolkolem, sníh je a mráz...

Tyto písně máme spojené se slavností svatého Martina už několik let. A také těšení se, chystání lampičkové cestičky i tajné pečení rohlíčků. A samozřejmě výrobu lucerniček.

Tak jsme se zase po roce sešli u Vajdíků na vršíčku nad Francovou Lhotou, abychom si pospolu připomněli příběh o dobrém srdci, potřebu nás všech načerpat v těchto dnech co nejvíce světla do našich životů a společně prožili ten krásný pocit, když se s někým podělíme...

Pohled na lucerničkový průvod nikdy neomrzí.

A chvíle mezi dnem a nocí, kdy se ani blízko, ani daleko zjeví svatý Martin na svém koni, je nezapomenutelná pro děti i dospělé.

Díky, že jsme zase mohli prožít krásné okamžiky s krásnými lidmi.

Katka

Pátek 11.11.

Pátek s Michalem a Katkou.

Ráno Písničky pro zahřátí i některé svatomartinské.

 A pak hurá na výrobu koníků. I ti, kterým se ze začátku moc nechtělo, se nakonec tvoření zúčastnili.

 Taky jsme dovyrobili poslední chybějící lucerničky na večerní slavnost.

Dopoledne uteklo neuvěřitelně rychle, s koníky bychom si vyhráli klidně mnohem déle.
 Naše koňské stádečko před odjezdem na oběd na Kaštánek.

 Záslužný sběr odpadků, ať to tady máme pěkné.

 Důkaz přátelství: "já tě svezu, když nemáš svého koníka!"

 Po obědě nás čekal program ve snoezelen na Kaštánku na téma svatý Martin a odpočinek.

Po odpočinku svačina, bochník chleba zmizel rychlostí blesku a mohli jsme vyrážet na slavnost - najezení, zahřátí a spokojení po pěkném vrběnkovém dni. Díky, Katka

7.-10.11. Pondělí - čtvrtek

Celý týden jsme se připravovali na páteční svatomartinskou slavnost. Zpívali jsme písničky o Martinovi a o světélku, povídali si, jak to vlastně s tím Martinem bylo a vyráběli jsme krásné barevné lampióny.
... A těšili se na tu tajemnou slavnostní chvíli...

Pátek 4.11.

Mrazivý pátek s Danielou a Katkou.

Už cesta na Vrběnku byla krásná, užívali jsme si namrzlou trávu a první škraloupy na kalužích.

V kruhu jsme si pověděli o svatém Martinovi a zazpívali Martin, svatý Martin a Moje malé světélko.

 Údolíčko Vrběnky bylo jak ledové království, stačilo ale vyběhnout nahoru na louky a díky sluníčku a běhání se nám hned rozproudila krev.
V sadech nad Vrběnkou jsou rovné terásky, kde se dá parádně skákat, běhat a hrát různé hry.

 Nakonec si děti stejně nejvíc užívaly válení, skoky a kutálení se z terásek dolů. Ani k tomu nepotřebovaly sníh.

 Na sluníčku jsme zvládli i anglické okénko - počítání do 5 a pozdrav: "give me five!"; povely jako sednout, vyskočit, vstát... už děti zvládají s přehledem:-)

 Pohodička na sluníčku.

 Před obědem jsme si ještě užili frotáž listů a starší děti (vlastně i některé mladší) se nadšeně pustili do předškoláckých úkolů.

 Na oběd už jsme se těšili, mňam!

Odpoledne někdo spal, někdo vymalovával a některé děti vyplňovaly jeden úkol za druhým. Tak jsme se do toho zabrali, že jsme skončili později než obvykle. Tímto se omlouvám čekajícím rodičům, ale byl tak prima den, že nešlo skončit:-)
Jako by děti cítily nadšení a sílu komunity po čtvrteční schůzce.
Díky, Katka

Čtvrtek 3.11.

Moje malé světélko chci,
aby svítilo.
Moje malé světélko ................

Svatomartinská slavnost se blíží a tak vyrábíme lampionky.
Letos budem potřebovat starou žehličku nahřívanou na kamnech, abychom pěkně zežehlili vosk a barvičky.
At se dílo podaří.

Pavla

Středa 2.11.

Kovej, kovej kováříčku,
okovej mi mou nožičku.
Okovej mi obě,
zaplatím já tobě.
.........

Tak si představte, co se dneska dělo.
Na Kaštánek přijel kovář s pojízdnou kovárnou a pan Měřička se svojí kobylkou Dorkou.
Na vlastní oči i nosy jsme zažili práci kováře při čištění kopyt a nasazování podkov.
Byl to koncert. Kobylka krásně stála a kováři šla práce ladně od ruky.
Díky Vajdíkům, za zorganizování této akce.
Pavla