A je tady vrběnkový pátek!
Zima se ještě drží "zuby nehty" své vlády, ale nic nám nebrání, užít si to venku i přes sychravé a šedivé ráno. Přivítali jsme se v kruhu a rozhýbali se ukazovacími básničkami a písničkami.
Říkáme si, že zima se blíží ke svému konci, až by bylo dobré se rozloučit se sněhem pomocí sněhových her. Jako sníh nám posloužila mouka. Začali jsme zahřívací opičí dráhou - na startu byly pro dvě skupinky dětí nachystané dvě misky se sněhem (moukou) a lžíce, děti si nabraly sníh na lžíci a snažily se co nejrychleji dopravit sníh na váhy, kde už v jedné z misek vah byl kamínek. Cílem bylo zjistit, kolik je potřeba mouky na "převážení" kamínku. Přišli jsme na to, že to není úplně jednoduché a že ta mouka je ve srovnání s kamínkem NĚJAK lehká...
opičí sněhová dráha - Víťa spěchá vážit sníh
Vaneska u váhy
Sníh jsme znovu použili i do další hry - sníh z padáku - děti si v kruhu chytily a napevno roztáhly velký šátek alias psychomotorický padák :), na padák medvědice nasypaly trochu hrubé mouky. Pak jsme zkoušely mouku "sníh" přesypávat ze strany na stranu, natřepávat a nakonec k velké radosti prudkým pohybem vysněžit vzhůru k nebi a taky na sebe :)
sníh z padáku - tady ještě natřepáváme sníh
na vrběnce sněží!!!
Pak hurá ke svačince a k volnému hraní na vrběnce, a to doslova. Děti se rozhodli obsadit vrbu, a komu se nedařilo vylézt, tomu Vojta přispěchal s pomocí v podobě schůdků.
Před obědem jsme stihli tvoření, studánky - všechny barvy vody. Děti dostaly papír s barvou v modrozelených odstínech, papír si překryly folií. Objevujeme vodu ve studánce: přes folii se děti dotýkají barev, zkoumají jejich konzistenci a snaží se je rozprostřít po ploše papíru. Po odlepení folie vznikne studánka.
Všechny studánky se setkají v jezírku, rybníčku, atd - děti otiskly folie po sejmutí na velký papír a tak máme na vrběnce společné jezero, studánky spojíme modrou vlnou jako potůčkem.
Čas nám ještě zbyl, a když už jsme se rozloučili se sněhem, tak co třeba přivolat sluníčko! Káťa měla připravené pro každého šablonu sluníčka, děti si tak vymalovaly, pomocí barev na sklo, své sluníčko na okno. A jak to dětem šlo krásně! Nezapomněly ani na sluníčko v barvách západu, červánky, sluníčko se třpytem ranní rosy...
Mezitím nám Dáša donesla oběd, hurá do svých pelíšků a do světa kočičích bratříčků.
Po odpočinku jdeme ven na procházku, bereme si sebou křídy, protože chceme dát dárek "našemu" potůčku. Protože tak jako voda obdarovává nás, můžeme i my ji obdarovat. Děti hledaly v potůčku kameny, které zdobily kresbou, buď přímo pod vodou nebo podél potůčku.
dárek pro vodu
"Studánka ta nikdy nelže, protože každá lidská lež, v studánce malé utopí se, i když je velká jako věž..."
naše studánky
Děti, a já zase děkuju vám... Jitka
